Asi nebudu dnes v noci spát. Odstavili jsme totiž dnes Durance Dragouška a můj největší koňský miláček proti tomu už několik hodin hlasitě protestuje.
Rychle jsem před chvílí propátral své zásoby léčiv. Zopityn došel. Stilnox taky. To bude noc!
Na práci už dnes nemám ani pomyšlení. Tupé čumění do bedny taky nebude, neb ani jedna televize po sobotě nefunguje. Že bych vám tedy vylíčil, co se tu za posledních pár dnů událo?
Víte, proč nemají porodníci rádi bouřky? Prý pak mají v práci příliš velký fofr. Po tomto víkendu věřím, že nelžou.

V sobotu večer k nám dorazila bouřka. Hotové Boží dopuštění. Voda tolik nevadila, ale rej blesků a hromobití nad našimi hlavami nevytvářel zrovna příjemnou kulisu. Když jsme si všichni s úlevou mysleli, že se vše špatné přestěhovalo prudit do jiného města, přišel nefalšovaný blesk ze skoro již čistého nebe. Proč šel na návštěvu zrovna do Nového Pacova, nikdo neví. Co ale víme v naší oblasti všichni je fakt, že nás všechny navštívil po rozvodné síti ČEZu i O2. Vypálené televizory, počítače, modemy, kopírka. Fakt velká bžunda. Do brzkých ranních hodin jsme společně s několika sousedy běhali po ulicích i uličkách, vzájemně se informovali o škodách v jednotlivých domácnostech a při té příležitosti měnili na všech potřebných místech přepálené nožovky. Měli jsme k tomu rozličné důvody. Já jsem chtěl svítit ve stáji, kdyby rodila některá z kobyl. Míla nechtěl druhý den vyklízet obsahy mrazáků. Vyhodit 70 kg masa mu připadalo neúsporné. Milan si chtěl udělat k cigaretě kafe a trval na zprovoznění rychlovarné konvice.
Kobylky mezitím spokojeně spaly. A Lucka taky. Už devátý den ve stáji... Usínal jsem po třetí hodině ráno. Vykoupaný, umytá hlava, voňavoučký. S vidinou dopoledního spánku.

"Martinééé!" Křik pod oknem do ložnice. Kouknu na hodinky. Pro některé lidi ráno, pro mě ještě noc. Bylo mi jasné, kolik uhodilo. A že to není blesk. Mnoho let už Lucku znám. A poznám i podle hlasu náladu. Potvrzení prvního dojmu trvalo pár vteřin.
" Co jééé, Luci?"
" Rychle! Chiva rodí."
Za třicet vteřin jsem byl ve stáji. Půlka Chivátka byla venku. Malinko jsme pomohli a bylo na světě celé. Já čuměl rozespale a nerozhodně. Zato Lucka vzala na ucho telefon a podle instrukcí svého lidského miláčka šmikla pupeční šnůru, zavázala a vydezinfikovala pupík, přemluvila Chivinu, aby se postavila, poté jí zauzlovala lůžko a počkala, až vyjde celé ven.
Domníval jsem se, že už stejně nejsem nic platný a říkám Lucce, že půjdu spát. " Na to zapomeň! Půjdeš mi pomoct. A taky máš dnes udělat generální očistu stájí, všechno vykydat a vše znova nastlat. Nemusíš furt ponocovat. Máš chodit včas spát! "
Nezmohl jsem se na odpor. V noci, čili v 8.15, odsouhlasím vše.

Odpoledne bylo zas dusno.Horko k zalknutí. Ale vše bylo hotové a načančané, Chivátko mělo píchnuté sérum, již několikrát vydezinfikovaný pupík, pravidelně popíjelo a já se těšil do sprchy. Jen tak mezi řečí se ptám Lucky, zda by si nechtěla ještě odrodit Káju. Že bychom to spláchli za jeden den. Luciš konstatovala, že to asi dnes nebude, ale po půlnoci, až bude mít její Kája absolutní klid, určitě už porodí. Třeba prý čeká Al-Kaira na další bouřku a že tedy musíme počkat i my.
Sprcha udělala své. Konečně jsem obživl a začal spřádat plány. Rozdělili jsme si s Luckou služby a dohodli se, kdy každý z nás může zmizet za svými povinnostmi. Ale ale, co se to zas děje na obloze? Provazce vody, hromy, blesky. Že by opět bouřka?

Vrátil jsem se před desátou ( myslím tím desátou večerní ). Už bylo po bouřce a dešti. Lucka s Petrem se sbalili, že na dvě hodinky zmizí a šli pomalu k autu. Pro jistotu jsem neprve seběhl do stáje. Slyším šustění slámy a hlasité funění. Nahlédnu ke Kaiře do boxu a bylo mi hned jasno. Běžím do kopce a křičím: "Luci! Kája se válí!"
Lucka běží dolů rychlostí geparda. Vkročíme do stáje a ozve se šplouchnutí.
Plodovka je venku.
Přibíhá Petr, který již narozdíl od nás dvou přece jen pár hříbat odrodil. Chce rychle nějaké kalhoty nebo montérky. Sundavám své čerstvě vyprané pracovní džiny, vonící aviváží Summer, Petr si je obléká místo svých kraťasů. Jsou mu velké, ale pro první chvíli bohatě splní svůj účel. Já si běžím pro jiné kalhoty a Petrovi pro nějaké malé montérky, protože mu jsou moje zmiňované džíny asi o třicet cm okolo pasu větší. Aby ne, když prý váží o 35 kg méně než já, žížala jedna!
Petrova součinnost s Kairou je koncert. Za čtyři minuty je na světě Kájátko. Mohu už dělat chytrého a občas i pomoci. Ráno jsem se toho už dost naučil. Takže Martínek došel pro kolečko, vidle, svůj mobil atd. Jak vidíte, to nejdůležitější fakt zbylo na mě.

Tak ještě nezapomenout vybrat jména. Valentýna měla právo výběru jména pro Chivátko a Lucka absolutní volnost při výběru jména pro Kájátko.
Takže tady je resumé - Italka vybrala jméno Chiria, Češka jméno Al-Džaira.
Asi to dnes bude na další kafe. Duranka mi hodně a hodně nadává. Tohle fakt na spaní nevypadá!

Zdraví vás všechny Martin, Lucka, Altia, Chiria, Al-Džaira, další členové a členky týmu a další členové a členky stáda!
P.S. Lucka odjela. Dnes už bude prý spát doma.

           M.H., 2.6.2008


* obrazová dokumentace :