Píše se druhého února léta páně 2006 a my jsme si právě "na skok" zajeli do Rakouska pro další ozdobu říčanské stáje a pastvin - plnokrevnou achaltekinskou klisnu ALEM. Alemce budou na konci dubna dva roky, ale už teď jsou proti ní Al-Kaira s Chivou na výšku menší "sestry". Je to po otci Elbek 40 polosestra Durany, z klisny Akira po 1085 Pazyl (linie Peren).

      Ale jak to vlastně začalo ... Před Vánocemi Martin zajel pozdravit a popřát k svátkům vše dobré panu Franzi Josefovi Balkhausenovi, překladateli a tlumočníkovi do německého jazyka, který Martinovi spolupracoval při dovozu Durany a Penelopy. Slovo dalo slovo a Martin se zeptal, jestli pan Balkhausen neví, co je nového v Pamě u pana Dichanda (chovatel Durany). Pár dní na to už měl Martin v mailu nabídku od pana Schauera, správce statku. Jedenáctý leden, mrzne až praští a Martina popadne u oběda nápad - zavolá Nataliji, za hodinu už sedí v autě a uhání směr Rakousy. Už za tmy jim jsou, za telefonické asistence pana Balkhausena, v hale ukázány dvě klisničky, které jsou potenciálně na prodej. Hned na první pohled se oběma zalíbí šedá Alem a je zaděláno na další příběh.

      Během následujících dní se už jen domlouvají konkrétní podmínky, připraví se smlouva, kterou pan Balkhausen po překladu do němčiny přeposílá do Rakouska na podpis a už jen stanovit datum dovozu. Tedy vlastně ještě jedna maličkost - přestavět stáj. V tuto chvíli musel nastoupit Tomáš Černý s Davidem Stejskalem a jejich kladiva, motorová pila a potřebný materiál. Za tři dny je z přístavku na příslušenství pěkný, zateplený box, do kterého se stěhuje Penelope a Alemka je umístěna do jejího boxu. Už zase předbíhám ...

      Datum dovozu Martin nakonec stanovil na 2.2.2006. Odjezd mezi devátou, desátou jsme dodrželi. Ráno ještě Martin dojel do banky, kde měl již 3 dny rezervovanou potřebnou částku - někde však nastala chybička a potřebný obnos mu byl vyplacen ve 20-ti a 50-ti eurových bankovkách. Ale i to jsou peníze, že ?
Malinkou brzdou nám byl po výjezdu noční mráz, protože při místních -16 stupních zatuhl palivový filtr a prvních pár kilometrů se ubíralo ve stylu hop a skok. Nic nás ale nemohlo odradit, ani ty zástupy kamionů na dálnici. Projeli jsme Brno, dále na hranice se Slovenskem, poté Bratislava a na hranice do Rakouska. Od hranic už to bylo co by kamenem dohodil. Cestou nás doprovázely majestátní větrné elektrárny. A na statku jsme byli kolem půl druhé....

      Už cestou v autě si Martin říkal - "a bude se mi pořád líbit ? Za tmy byla pěkná ..." Můžu vás uklidnit, za světla byla ještě hezčí. V hale jsme si ji ještě prohlédli v pohybu, Natalije byla od začátku velmi spokojená, tak už doopravdy nic nebránilo podpisu smlouvy, zaplacení, naložení a šťastnému návratu domů. Alem dělala chvíli drahoty, jestli teda nastoupit, či nenastoupit, ale nakonec byla svým ošetřovatelem přesvědčena a byla na korbě. Hodiny ukazovaly tři odpoledne a my vyráželi zpět do Čech. Výhodou evropské unie je bezproblémový průjezd hranic, takže i s klisnou ve vozíku nás nikdo nezdržoval a mohli jsme pokračovat směle dál.

      Tomáš (už tradičně) na stáji dopřišíval šindele, dodělával poslední úpravy a my se zatím opět motali mezi desítkami a stovkami kamionů, které už prostě na naší nejdelší dálnici D1 patří. Do Říčan jsme přijeli v půl sedmé a Alem se šla zabydlovat do svého nového domova. Ostatní klisny ji přijaly vcelku přátelsky, jen Durana při večerním krmení hlídala, jestli jí to ta "nová" nechce náhodou sežrat.