Říká se, že první vyhrání z kapsy vyhání. A tak je možná dobře, že všechno začalo nechtěným nátěrem plotu pana Vinše i pana Vinše samotného. V Novém Pacově existuje jistá uzoučká ulička s názvem Nad Potokem. Na rohu této uličky přebývá ve své chatě přes celé léto pan Vinš, drobný starý pán. Na letošní léto zcela jistě nezapomene. Fasádní barvou dobré kvality natíral podezdívku svého plotu. Jeho jsem při průjezdu uličky nepřehlédl. Kbelík s barvou, stojící několik metrů před ním, však ano. Záhy již světlá fasádní barva stékala z tmavého plotu pana Vinše i z mé stříbrné Octavie, Z pana Vinše jen kapala - byl přece jen dál a nedostal plný zásah.

      Ráno se mi jako obvykle nechtělo vstávat. Cesta na letiště proto trvala jen 38 minut. Déle ani trvat nemohla. Pan Sedláček, který jel s námi, aby odvezl auto a zase pro nás v neděli přijel, se jen tiše a zdvořile zeptal, zda zpět do Říčan a v neděli v noci pro nás může jet rychlostí dle svého uvážení. Dostává prý od státu nějaké peníze ( že by myslel svůj důchod? ) a chce si je ještě pár let užít. Naštěstí asi zaspali i policisté, takže stav mého bodového konta zůstává i po sobotě nezměněn.

      Do Moskvy jsme tentokrát letěli Airbusem A 321 společnosti Aeroflot. Zlatý Tupolev Tu 154M s čistší aerodynamikou křídel, turbulence nás provázely značnou část letu.
Z letiště jsme se nechali odvézt hned do místa šampionátu, abychom stihli alespoň poslední sobotní kategorie. Následovala pozdně večerní trachtace. Piva a jídla co hrdlo ráčí, oponentura výroků některých sudích šampionátu, domlouvání případných dalších nákupů koní.

      Ubytování jsme měli zajištěno v novém hotelu vedle areálu Planernaja. Dokonalé vybavení, špičková postel, absolutní čistota, žádné závady - no prostě bomba! Jedinou vadou bylo, že ještě nebyla v provozu restaurace.

      Nedělní ráno bylo dost kalné, takže jsme s povděkem kvitovali nebývalou ochotu personálu, který nám v neděli ráno uvařil zdarma " kak padarok" ze svých soukromých zásob výborný čaj ( jak jinak - jsme přece v Rusku, ne? ) a rozdělil se o své krabice sušenek. V neděli pak v rámci šampionátu následovalo mnoho setkání a vřelých objetí, konzultace dalších postupů v naší chovatelské činnosti. A ještě něco jsme tam upekli. O tom ale někdy později.

      A jaký byl vůbec šampionát ? Pokochejte se raději sami našimi fotografiemi… Nebeští koně, fajn lidé, fantastický areál, královská hostina, neopakovatelná atmosféra, nezapomenutelné zážitky. Tohle na Rhodosu, v Egyptě nebo třeba na Mallorce asi nikdy nezažijete!

      Při nedělní cestě na letiště jsme chytli pořádnou dopravní zácpu, podle nás spíš dopravní kolaps. Ten ale podle zdejšího taxikáře vypadá jinak. Sám prý zažil, že se jeho taxík nepohnul z místa dlouhých sedm hodin. Já bych asi dopadl jako hlavní hrdina v jednom z mých kultovních filmů ( Volný pád ). Čas jsem si tedy krátil chůzí po přecpané dálnici.15 minut zpoždění letadla při odletu z Moskvy nás zachránilo od přenocování v tomto úchvatném městě. V hale jsme se totiž nějak dlouho kochali všemi pořízenými fotografiemi a navíc si ještě Světlana potřebovala odskočit (na dlouhých 12 minut!) a průšvih byl na světě. Odbavení našeho letu už totiž bylo pár minut ukončeno. Díky nečekané ochotě ruského pozemního personálu a s pomocí jedné zkratky jsme se na palubu Airbusu A 320 zdárně dostali.
Letěli jsme s ČSA. Perfektní let, teplé jídlo. Zákusek a džus měli ale Rusové ( Aeroflot ) lepší! Zralá žena, sedící v letadle vedle mě a Světlany, neunesla psychicky Světlany čechoruštinu, můj smích a naši společnou revizi čerstvých zážitků, přesedla si na jedno z volných míst v letadle a neznámých důvodů si omotala krk nějakým hadrem. Světlana, byť lékařka, nebyla schopna určit racionální důvod jejího obvazování (že by nás měla po krk?). Zpáteční let nám krátili promítáním Mistra Beana a Pata s Matem. Pevně doufám, že výsledek naší cesty bude pro říčanský i český chov větším přínosem než činnost těchto legendárních postaviček filmového plátna.

      Letoun přistál na Ruzyni jen s malým zpožděním, pan Sedláček již vyčkával na parkovišti. Za chvilinku jsme byli doma. První kroky vedly do stájí, kde jsem našim koníkům musel vyřídit pozdravy od všech jejích příbuzných, které jsme potkali na šampionátu.

P.S.: Abych nezapomněl - díky za skvěle prožité chvíle! Bůh ochraňuj ruského cara a pomáhej všem majitelům a chovatelům výjimečných achaltekinských koní.

V dokonalé úctě vaši Martin Hofman, Světlana Vjačeslavovna Fedorova a celý realizační tým