 |
 |
 |
| O plemeni I Naši koně I Napsali o nás I Fotogalerie I Výstavy I Závody I Zažili jsme I Spolupráce |
|
Jak strávit Valentýna
aneb Jak se také kupuje kůň
Nejdříve jdeme do teploučka jejich bytečku vyřídit a vyrovnat dokumenty a už míříme do stáje. Koně na nás nevěřícně zírají, co tam probůh chceme. Jako první nám padne do oka chladnokrevná klisna před ohřebením. Dvakrát tak široká prsa jak achaltekinci, ale přesto krásná a jemná hlava. Poplácáme ji a už míříme k těm nebeským koním z východu. Al-Kaira z nás nespustí oči a možná je to sugesce, ale my víme, že ona ví. Dostane přepravní kamaše, aby se předešlo poranění a už si ji nový páníček vede. Klisna si chvíli nedůvěřivě prohlíží přepravník, ale potom nastoupí jako profík a pravá dáma. Rychle se rozloučíme, nasedáme do auta a alou domů. Cesta je relativně v pořádku, najíždíme na dálnici na Prahu. Blížíme se k Plzni a tam se rozpoutává bílé peklo. Přestává být vidět na krok, zpomalujeme na nejnižší možnou rychlost a doufáme, že se to brzy uklidní. Já s Natálií a Luckou, sedící vzadu, ani nedutáme. Řídící Martin H., vzhledem k svému slabému barvocitu, při sněhové vánici nevidí téměř nic. Můj Martin jako spolujezdec má zase po akutní toxoplasmóze dočasně omezené vidění na pravé oko a jak jinak, naviguje Martina právě z pravé strany. Zlehčuji situaci a dělám si z nich srandu. Modlíme se, abychom nenarazili na nějakého blázna, protože s koněm na vleku máte velmi omezené možnosti. Předjedou nás dva kamiony, ale dobrý. Po chvíli se dostáváme k okruhu kolem Plzně, ale nějak se zamotáme a chvíli hledáme cestu po slepu. Nevíme, jestli jedeme do protisměru, jednosměrky, na pole … Nakonec se vracíme a volíme cestu přes Plzeň. Počasí se umírňuje a tak doufáme, že to bude kolem Berouna v pořádku, protože nás tam čekají kopce. Ještě malinko sněží, ale to nejhorší už máme za sebou. Dojedeme do Prahy, sjedeme Baranďák a už upalujeme po jižní spojce na D1. Potom už je to do Říčan kousek a když odbočujeme do známé uličky V chatách, víme, že je vyhráno. Al-Kaira, nyní již přezdívaná Al-Kaida, sestupuje, a padá na ní domácí, říčanský sníh. Jsou čtyři hodiny ráno, ještě počkáme, jak se klisna pozdraví s dalšími dvěma klisnami ve stáji - Duranou a Penelopou. Až když je člověk vidí všechny dohromady, tak pozná, jak se k sobě krásně hodí. Nádherné mandlové oči, které zdobí jejich hlavy, olemované černou konturou, jako od maskérky… Krásně vyformovaná, štíhlá těla. A ta ušlechtilost, která jim koluje v žilách již po tisíciletí … Loučíme se, sedáme do našeho autíčka a ujíždíme k domovu. Domů to máme asi 20 minut. Shodneme se, že nemá smysl chodit na hodinu spát, tak nechám překapat kávu a pouštím počítač… 15. února 2005 Tento článek vypracovala pro realitní kancelář Martin Hofman - Komplex Kontakt Míša Rejvoldová  * obrazová dokumentace :
|
||||||||||||||||