O plemeni   I   Naši koně   I   Napsali o nás   I   Fotogalerie   I   Výstavy   I   Závody   I   Zažili jsme   I   Spolupráce    




Achaltekinec je kůň s neobyčejnou vytrvalostí. Hovoří se o nich jako o "greyhoundech mezi koňmi" (R.S.Summerhays). Vytrvalost byla vyvinuta tvrdým přírodním výběrem v nájezdech a válkách, ve kterých umíraly tisíce koní a jen ti nejtrvdošíjnější přežili a předali své fenomenální kvality svému potomstvu. Vytrvalost byla také utvářena neobvyklými metodami tréninku a přípravy.
Fraser o tom píše: "Vytrvalost těchto koní je vskutku neuvěřitelná. Když Turkmeni vyrážejí na jeden ze svých výpadů, koně nejsou zatíženi jen váhou jezdce, ale musí též nést proviant, a navíc překonají vzdálenost 80 - 100 anglických mil za 24 hodin. Často několik dní v řadě. Když Turkmeni plánují nájezd, potřebují od svých koní velké úsilí a rychlost. Nechávají koně běhat mnoho mil denně, krmí je dietně ječmenem a balí je na noc do dek. Pokračují v tom, dokud všechen přebytečný tuk nezmizí a svaly nejsou tvrdé jako mramor. Zkoušejí vytouženou kondici na svalech krku a stehen. Po těchto přípravách dosáhne kůň nevídané rychlosti a vytrvalosti a může běžet tak dlouho, jak jeho jezdec žádá, bez ztráty síly, aniž by se unavil. Jen dobře živení koně vydží námahu před začátkem výpadu."
Muraviov ve své knize Cesty skrz Turkmenistán a Čínu (1820) napsal: " Je těžké si představit, co tito koně musí vydžet, za 8 dní ujet 143 německých mil skrz suché holé pustiny, živit se jen z malého množství goganu (proso) a někdy jít bez vody po čtyři dni v kuse."
V 80.letech 19. století přišli Rusové do turkmenistánu a byli ohromeni výkony achaltekinců. Plukovník Artsyshevsky napsal v Magazínu chovu koní (1882, No 2): "Měli jsme občas překonat 160 kilometrů denně. Vyměňovali jsme koně, zatímco Turkmeni, kteří nás doprovázeli, jeli stále na svých koních. Byli posíláni na průzkumy. Kromě jezdce a sedla nesli koně stále i tlusté plstěné přikrývky a různé zásoby."
Major Spolatbog ve stejném magazínu (1881, No 12) vylíčil episodu z bitvy Gheok-Tepin: "Achaltekinský hřebec nesl tři tekinské válečníky a dvě těžké přikrývky. Zraněný šavlí uprchl před pronásledováním Kozáků přes pohyblivé písky a dospěl do Mervu, 500 km daleko.
V roce 1935 achaltekinští a jomudští koně dokončili jízdu z Ašchabadu do Moskvy, vzdálené 4300 km, za 84 dní. Cesta vedla 360 km pouští, většinou bez vody. Tento čin nebyl dosud překonán. Turkmenci mají přísloví: "Jestliže koberec je Turkmenova duše, pak kůň je jeho křídly."
V roce 1945 se konal 500 km dlouhý vytrvalostní závod v Moskvě. Zúčastnilo se osm plemen a vyhrál achaltekinec Tarlan. Další závody byly v letech 1983 a 1988 a opět vítězili Achal-Teke. Turkmenský tým se zúčastnil Světových jezdeckých her v Punchestownu v Irsku. Měli velké naděje na vítězství v závodě na 160 km.

                                 pozn.: použito se svolením autorky, slečny Elišky Hanušové, z materiálů bakalářské práce na Zemědělské                                            univerzitě v Praze - Suchdole

Fotografie z legendární jízdy Ašchabad - Moskva konané roku 1935